FEARN- Olše ( FYEHRN)
Třetím písmenem ogamské Stromové abecedy je F (fearn), olše. Ve slovním ogamu Morann mac Maína je olše popsána jako airinach fiann, "štít válečníků", a ve slovním ogamu Mac in Óica je označována jako comet lachta, "strážce mléka". Ve slovním ogamu CúChulainnově je popsána jako dín cridi, "ochrana srdce".
Ze třináctého století se dochovala irská báseň o moudrosti dřeva, která opěvuje nejlepší druhz dřeva na oheň.
Jeřáb, Strom čarodějův, tak živý je a nadšený.
Dub, nejdivočejší je dárce tepla do všech stavení.
Olše, bojovná toť čarodějka mezi všemi dřevy.
Cesmína hoří suchá, hoří svěží.
Černý bez spálí ty, kdo přes pahorky víl koně ženou.
Březové větévky s jehnědy vždy jasně vzplanou.
Osika oheň dá ti, když se připozdí i časně zrána.
Olši najdete obvykle na březích jezer, řek a potoků, protože se o ní říká, že má nohy ráda ve vlhku. Velmi dobře odolává hnilobě. Její dřevo se kdysi používalo na stavby cest. Využívalo se při stavbách,které měly odolávat vlhkosti- jako byly například podpěrné kůly či pilíře mol a jiných vodních staveb, vondí kola, základy domů, kanálové šachty či dřevěná potrubí. Z olšového dřeva se dělalý také vědra na mléko; odtud snad pochází i ogamský popis "strážce mléka".
Z olše s dělalo dřevěné uhlí do střelného prachu a používala se jako palivo kovářských a hrnčířských pecí. V obydlích zamořených blechami a jiným obížným hmyzem se na podlahu rozsypalo vlhké olšové listí. Hmyz se na něj nalepil a zahynul.
V dávných časech se z olše vyráběly štíty pro válečníky, odtud ogamský název "štít bojovníků". Olšové dřevo na řezu mění barvu od bílé po červenou, takže vypadá jako krev.
Podle irské tradice byl první muž stvořen z olš a první žena z jeřábu.
Dva skotské příběhy spojují olši se smrtí. Podle jednoho z nich se ženich, který před svatbou zemřl a byl pochován, vrátil jako duch ke své nevěstě, aby jí řekl, že ho ve skutečnosti unesly víly. Když byla jeho hrobka otevřena , ležel v ní místo jeho těla špalek olšového dřeva. V druhém příběhu unesly víly ženu a na mísě, kde stála, byl opět nalezen špalek olšového dřva. Olše, která roste na vlhkých místech, je v irské tradici spojována s vodními duchy, zvláště s bílým čarodějným koněm.
O olši s mluví v mnoha posvátných spojeních. V Ebchesteru, nedaleko Hadriánova valu, bylo nalezeno věnování bohu Vernostonovi, ve kterém je tento bůh zosobněn jako olše. Vernostonovo druhé jméno je Cocidius (Rudý bůh). Byl to místní bůh lovu a války, svatý bojovník a ochránc kmenů. Jméno Cocidius se vyvinulo pravděpodobně ze slova coch neboli rudý, což je pro boha spojeného s válkou a lovem pojmenování docela logické. Z kůry olše se získává rudé barvivo, což opět připomíná spojitost s bojem a krví.
Olše je spojována také s keltským ochranným bohem Branem, jehož synovec, irský král, nosil jméno Gwern, což je velšský výraz pro olši. V Taliesinové básni "Bitva Stromů" Bran přináší do země výhonek olše.
V dávných dobách bylo zvykem válečníků nechávat si jako trofej sťaté hlavy nepřátel. Keltové věřili, že jakmile setnou válečníkovi hlavu, stane se duch jejich nepřítele jejich majetkem a spolu s ním na ně přejde jeho moc. Bran byl v krvavé bitvě těžce raněn a jeho uťatá hlava byla pohřbena na místě, kde stojí dnešní londýnský Tower, aby navždy chránila zemi před nepřáteli. (Král Artuš ji pošetile nechal vykopat a tímto činm vydláždil cestu následným saským invazím.)
Jedním z ogamských jmen olš je "ochrana srdce". Duch olše je ochranou před vodním přívalem emocí. Nechť vám olše vystaví vor, který vás bezpečně převeze přes moře rozbouřených citů.
