LUIS- Jeřáb (LUSH)
Druhým písmenem ogamské abecedy je L ( Luis), jeřáb, někdy nazývaný také horský jasan. Ve slovním ogamu soudce Morann mac Maída je označován jako li sula, "požitek oka", a ve slovním ogamu boha Mac in Óica j označován jako cara ceathra, "přítel dobytka". V Briatharogamu CúChulainnově je charakterizován jako lúth ceathrae, "výživa dobytka".
Slovo luis znamená "plamen" nebo "vyzařování" a přensě vyjadřuje povahu jeřábu. Když je jeřáb obsypán plody, plane jako rudooranžová pochodeň. Podle legendy přinesli jeřáb do Irska Danaové, Lid bohyně Danu, předchůdci Keltů, ze Země ohňů. V Irsku upadla jdna jeřabina na zem a na tomto místě zapustil kořeny první jeřáb. Ten, kdo snědl jeho plody, nikdy nezestárl a navždy žil v radosti.
Ženy ze Skotské vysočiny nosily věnce z jeřabin jako magickou ochranu a věnčily jimi také rohy dobytka a krky vepřů, protože se věřilo, že jeřabiny jsou zárukou zdraví a bezpečí.
Ve Skotsku se z jeřábového dřeva vyřezávaly maličké křížky. Jejich ramena o stejné délce symbolizovala slunc a svazovala se červenou nití; křížek se tajně všíval do šatů na ochranu před temnými kouzly. Větvičky jeřábu se kladly do kolébek a nad zárubně domovních dveří a zavěšovaly se do stodol na ochranu dobytka. Z jeřábového dřeva se dělaly také máselnice; máslo tak bylo v bezpečí před uřknutím a zlými kouzly. Kolébky z jeřabového dřeva bděly nad bezpečím dětí, jeřábové čepy a hřeby pluhů a hrábí zaručovaly ochranu půdě a bičíky z jeřábu chránily dobytek.
Říká se, že jeřáb v domě chrání dům před ohněm. Pěstujete-li ho venku, chrání obydlí před čarodějnicemi. Kroužek z jeřábu umístěný pod vědrem chrání mléko přd vílami nebo čarodějkami, aby ho neukradly. Upevníte-li ho na obojek loveckých psů, poběží rychleji. Plody jeřabin se připevňovaly k postrojům vzpurných a divokých koní, aby je zklidnily. Ve Skotsku se jeřábové dřevo používalo při stavbě komínů na příčné nosníky; zde sloužilo jako ochrana domu. Z ochranného jeřábového dřeva s vyráběly vodní mlýny, přeslice, cepy a další domácí a zemědělské nářadí.
Ve Walesu se jeřáby vysazovaly na hřbitovy. Věřilo se, že jeřáb brání mrtvým vstát z hrobů a že chrání zemřelé před zlými duchy; proto se kdysi ve Skotsku používalo jeřábové dřevo na výrobu már a rakví.
Jeřáb se považoval za mocnou ochranu před vílami. Pokud jste s sebou měli vycházkovou hůl z jeřábu, nemohly vás víly nikam unést. Zelená jeřábová ratolest vám umožnila bezpečně vstoupit a projít domovským územím víl, za ěž byly považovány například kamenné kruhy nebo území kamenných mohyl. S pomocí jeřábové ratolesti jste mohli překročit také travnatý vílí pahorek. Jeřáb za kloboukem chránil pocestného před záhadným zmizením na známém území, obvykle venkovských cestách a jejich křižovatkách. ( Nejlepší způsob, jak se vyhnout vílím kouzlům, bylo sundat si kabát a obléci si ho naruby, tak víly nezjistily, že někdo jde.)
Hobliny z kůry jeřábu se kdysi ve Skandinávii používaly jako píce pro dobytek, odtud také ogamský název jeřábu "výživa dobytka". Krása tohoto Stromu, ať je to na jaře, kdy je obsypán bílými květy, nebo na podzim, kdy hoří rudými plody, vysvětulje pojmenování "požitek oka". K tomu přispívají také ptáci, kteří zralé jeřabiny milují.
Dřevo jeřábu se těší velké důležitosti také při svátku Beltaine, který oslavuje příchod jara a tepla, světlé letní poloviny roku.
Oheň z jeřábového dříví zapálený v krbu první májový den ráno přináší štěstí. Jeřábové větvičky se míchaly s pící a krávy se šlehaly jeřábovými pruty na ochranu před okolními duchy. Jeřábové pruty se přivazovaly kravám k ocasu, kladly se na pole, věšely se do oken, připevňovaly se na dveře. Ve Skotksu musely ovce a jehňata projít jeřábovou obručí. Na ostrově Man připevňovali o svátku Beltaine kravám k ocasu malé křížky z jeřábového dřeva. Na výrobu křížků nesmělo být použito kovového nože, protože víly si železo oškliví a použití železného nářadí by mohlo odradit nápomocné duchy.
Ve Skotsku se první den každého čtvrtletí zapalovaly u vchodů do stodol jeřábové snítky.
Jeřábu se říká fid na nDruadm, Strom druidů. Bohyně Brigid, velká bohyně trojího umění- uměleckého kovářštví, léčitelství a poezie- a patronka druidů a bardů, měla tři ohnivé šípy z jeřábového dřeva. Druidská magická bitevní zaklínadla bývala někdy vysílána do povětší skrze plameny velkých ohňů rozdělaných z jeřábového dřeva; zaklínadla, která se u nich pronášela, měla zkřížit plány nepřátelské armády. Druidové četli výsledek bitvy z plamenů a kouře.
Důkazy duchovní síly jeřábu pocházejí již z doby bronzové. V Dánsku v oblasti Maglehoje byla v roce 1888 odkryta mohyla, ukrývající hrobku léčitelky. V mohyle byla uložena kamenná rakev zakrytá velkou kamennou deskou, na níž byly naskládány menší kameny. Deska chránila hrobku před prachem. V rakvi se našly zbytky zpopelněných kostí zavinuté ve vlněné látce a zajištěné dvojitou přezkou, nůž a lýtková kost. Všechny věci byly uloženy na otýpce jeřábového dřeva.
Vedle ležela bronzová skříňka zdobená hvězdnými motivy. Obsahovala čarodějčiny magické předměty a talismany: koňské zuby, kosti lasice, čelistní kloub kočky (nebo rysa), kosti mladého jehněte nebo jelena, malý kousek ptačí průdušnice, pár hadích obratlů, dva kousky ohořelých kostí, kousky zuhelnatělé osiky, dva křemenné oblázky, hrudka jílu, dva kousky pyritu, bronzová destička, kokusek bronzového drátu ohnutého do tvaru háku- a větvička jeřábu, jehož přítomnost naznačuje, jak velkou magickou ochranu pro čarodějku představoval a jakou pro ni měl léčitelskou hodnotu.
Stejně jako chrání jeřáb lidská obydlí a stodoly, chrání také duši člověka. Zesiluje náš vnitřní ochranný štít, neboť upevňuje sílu, trpělivost a vnitřní mír. Jeřáb je jako starodávná čarodějka, která chrání v kruhu svého světla všechna stvoření...