"Kdyby na sebe má duše vzala podobu ze světa lidí, byla by Stromem....."
Je mnoho věcí, které lze popsat slovy... A je mnoho věcí, které žádný člověk slovy dobře nepopíše...
Dlouho jsem přemýšlela, jak najít slova, která by vysvětlila důvod vzniku těchto stránek a vlastně si ještě stále nejsem jistá, že vím...Jsou chvíle, kdy slova mohou mít velikou sílu... A jsou chvíle, kdy jsou naprosto zbytečná a nic neřeknou, i když je jich mnoho... A možná, že moje Cesta, která vede ke Stromům, je právě taková... Nepopsatelná slovy, protože její podstata se ukrývá mimo ně.
A tak jen těžko hledám slova, protože Stromy se dotýkají mé duše a mého srdce tak hluboce, že už patřím víc Jim než lidem...
Bohové mohou k lidem promlouvat v mnoha podobách a mnoha hlasy... Ke mě promlouvají skrze Stromy...skrze Zvířata a Zemi samu...
Stromy to je pro mě něco tak niterného, tak osobního, že se to vymyká jakémukoli popisu... Dotýká se to samotné podstaty mé duše a tam nejsou slova nic než závan větru, který na chvíli rozehraje vlasy, pohladí tvář a pak zmizí v dáli...
Ano, dala jsem Stomům svou duši.. Dala jsem Stromům své srdce..
I teď v této chvíli Je slyším.. I teď v této chvíli Je v sobě cítím, třebaže s nimi nejsem, protože je to láska, která se nám stala mostem... Je to láska, co nás spojuje...slrze vzdálenosti...skrze čas.. skrze život i smrt...
Stromy... Některé z Nich se staly mými Průvodci, mými Strážci a nejdražšími Přátely... Staly se mými Učitely a Rádci... Mými Milenci...Některé z Nich se staly mými Anděly Strážnými... Mým Osudem...
Stromy... Daly mi mír a poznání...Daly mi světlo v časech temnoty... Ukázaly mi cestu, když jsem bloudila...Otevřely nové brány k mé vlastní duši... Daly mi pocítit takovou lásku, která přesahuje všechny hranice...lásku, která už nepatří do tohoto světa...
Nemám co cennějšího jim dát, než co jsem jim už dala a dávám stále... Samu sebe...
Tyto stránky vznikly pro Ně. Toto je má píseň... můj Fonsheen pro Stromy..
